U mě je to jednoznačně zapomínání — když zabřednu do tabulek a e-mailů, čas přestane existovat a po třech hodinách vstanu úplně ztuhlý. Pomohlo mi navázat fitness snack na uvaření kávy: než překape, dám si u linky 10 dřepů nebo protáhnu záda. Bez toho pevného 'spouštěče' bych na to v zápalu práce nikdy nevzpomněl.

U mě to byl spíš mentální odpor přepnout — měl jsem pocit, že když z hluboké práce na 2 minuty vypadnu, ztratím niť. Průlom nastal, když jsem využil upozornění na pohyb na Apple Watch každou hodinu. Jakmile hodinky zavibrují, nehloubám nad tím, vstanu a dám 2 minuty na ramena a záda. Hlava se prokrví a k práci se vracím s mnohem čistší myslí.

U mě to byla kombinace obojího — zapomínání i pocit, že ztrácím čas. Pomohlo mi mít cvičební podložku přímo vedle stolu. Když ji mám na očích, nedá mi to a při čekání na kávu nebo při delším načítání si dám poctivé protažení záda a ramen. Hlava si odpočine a tělo neztuhne.

Jednoznačně mentální odpor. Když mám rozdělanou složitou práci, přišlo mi jako nesmysl přerušovat nit. Ale přiměl jsem se zkusit 10 rychlých kliků o hranu stolu. Hlava se okamžitě prokrví a paradoxně mě právě během té minutky napadne řešení, nad kterým jsem předtím nehnutě seděl.

Já jsem hrozný zapomínač. Pomohla mi minutka postavená na 50 minut. Jakmile zazvoní, nehloubám nad tím, vstanu a dám si 10 obyčejných dřepů. Nezabere to ani minutu, ale po třech hodinách u počítače je to obrovský rozdíl v energii.